28. Pracovněprávní předpisy
28. Pracovněprávní předpisy a dokumenty pracovněprávního charakteru (uzavření, trvání, ukončení pracovního poměru, dovolená, péče o pracovníky, kvalifikace, rekvalifikace)
Personalistika
- je oblast, která se zabývá problémy spojenými s pracovníky v podniku (výběrem, získáváním, přijímáním, rozmísťováním, odměňováním apod.);
- v tržním hospodářství vychází personalistika v podniku z trhu práce;
Trh práce
- je místo, kde se setkává nabídky práce s poptávkou po práci (na straně nabídky vystupují pracovníci, na straně poptávky zaměstnavatelé);
Pracovní právo - tvoří řada zákonů, které upravují vztahy podniku a zaměstnanců:
o zákoník práce,
o zákon o kolektivním vyjednávání,
o zákon o mzdě,
o zákon o zaměstnanosti,
o zákon o nemocenské pojištění,
o zákon o sociálním zabezpečení aj.
Pracovníci podniku
- členíme je podle vykonávané činnosti
o obchodně provozní (prodavači);
o technickohospodářští (údržbáři, řidiči, účetní apod.);
o řídící (ředitel, vedoucí středisek apod.).
Pracovní náplň je sice pro jednotlivé pracovníky různá, ale pro jednotlivá místa (funkce) se předpokládá určitá kvalifikace.
Kvalifikace
- komplex relativně ustálených požadavků na teoretické znalosti, praktické dovednosti a schopnosti pracovníka. Základem pro naplnění kvalifikačních předpokladů pracovníků v podniku je vyučení v oboru, případně vyšší školní vzdělání.
Rekvalifikace
- získání nové užitečné znalosti, dovednosti - nové kvalifikace v jiném než je původní obor.
Pracovněprávní vztahy mezi podnikem a zaměstnanci
- jedná se dvoustranný právní akt,
- základní právní normou je v naší republice zákoník práce;
Zákoník práce mimo jiné upravuje tyto pracovněprávní vztahy:
- způsob vzniku, trvání a zániku pracovního poměru;
- pracovní kázeň;
- pracovní podmínky
o délku pracovní doby,
o přestávky v práci,
o práce přesčas,
o noční práci,
o dovolenou na zotavenou atd.;
- mzdy a náhrady mzdy;
- bezpečnost a ochranu zdraví při práci;
- péči o zaměstnance;
- pracovní podmínky žen a mladistvích;
- pracovní spory a náhrady škod.
Vznik pracovního poměru
Pracovní smlouva
- uzavírá se písemnou formou a musí v ní být dohodnuty:
o povinné náležitosti, bez kterých je pracovní smlouva neplatná
§ druh práce, na kterou je zaměstnanec přijímán,
§ místo výkonu práce,
§ den nástupu do práce,
o dále nedílnou součástí jsou i další skutečnosti:
§ výše mzdy,
§ zkušební doba,
§ zda bude pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou.
Volbou se pracovní poměr zakládá v případech stanovených zvláštními předpisy, např. statutární orgány obchodních společnosti, poslanci apod.
Jmenováním se zakládá pracovní poměr u vedoucích pracovníků jmenovaných podle zvláštních předpisů, např. ředitel státního podniku, soudce, vláda.
Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr
Dohoda o provedení práce
- pouze na uzavřený a ucelený pracovní úkol;
- předpokládaný rozsah práce není vyšší než 100 hodin;
- písemná forma není předepsána, ale doporučuje se;
- v dohodě se sjednává především pracovní úkol, předpokládaný rozsah práce a odměna;
- neodvádí se zdravotní a sociální pojištění;
- výpočet a odvod daně z příjmů na základě této dohody je v závislosti na tom, zda pracovník podepsal prohlášení k daní ze mzdy.
Dohoda o pracovní činnosti
- zákoník práce požaduje, aby byla sjednána písemně;
- zaměstnanec může u zaměstnavatele vykonávat práce jen do poloviny stanovené týdenní pracovní doby;
- dohodu lze sjednávat buď na dobu určitou nebo neurčitou;
- odvádí se zdravotní a sociální pojištění;
- výpočet a odvod daně z příjmů je stejně jako u dohody o provedení práce závislý na skutečnosti, zda pracovník podepsal prohlášení k daní ze mzdy.
Ukončení pracovního poměru
Dohodou je ukončen pracovní poměr dnem, na kterém se zaměstnanec a zaměstnavatel písemně dohodnou.
Výpovědí se ukončuje pracovní poměr jak ze strany zaměstnance, tak i zaměstnavatele. Výpověď musí být dána písemně a doručena druhé straně. U výpovědi ze strany zaměstnavatele musí být uvedeny důvody, které odpovídají důvodům uvedeným v zákoníku práce. Zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v ochranné době (dočasně neschopen práce pro nemoc nebo úraz, uvolněn pro výkon veřejné funkce, v těhotenství, v době, kdy čerpá mateřskou nebo rodičovskou dovolenou apod.). Výpovědní lhůta je dva měsíce, ve zvláštních případech tři. Výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícím po doručení výpovědi.
Okamžitým zrušením se ukončuje pracovní poměr jen výjimečně. Jak ze strany zaměstnavatele, tak zaměstnance musí být důvody v souladu se zákoníkem práce a doručeny v písemné formě druhé straně.
Zrušení pracovního poměru ve zkušební době se provádí písemně jak ze strany zaměstnavatele, tak i zaměstnance, zpravidla tři dny před dnem ukončení pracovního poměru. Zkušební doba se uzavírá maximálně na tři měsíce a nesmí být dodatečně prodlužována.
Skončení pracovního poměru sjednaného na určitou dobu končí uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Je-li po této době zaměstnanec dále v pracovním poměru se souhlasem zaměstnavatele, mění se pracovní poměr automaticky na dobu neurčitou.
Smrtí pracovníka.
Pracovní doba je nejvýše 40 hodin týdně.
Práce přesčas je práce vykonávaná nad pracovní dobu z příkazu nebo se souhlasem zaměstnavatele, pokud za ni nebylo poskytnuto náhradní volno.
Noční práce je práce konaná v době mezi 22:00 a 06:00 hodinou.
Přestávku v práci musí zaměstnavatel poskytnout po čtyřech a půl hodinách nepřetržité práce. Je třicetiminutová a nezapočítává se do pracovní doby.
Dovolená na zotavenou vzniká zaměstnancům za stanovených podmínek, může to být:
- dovolená za kalendářní rok nebo její poměrné části, náleží zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce; základní výměra dovolené činí nejméně čtyři týdny; pět týdnů v kalendářním roce přísluší zaměstnanci zaměstnavatele, který nepodniká; podnikající zaměstnavatel může zaměstnanci též prodloužit dovolenou o týden.
- dovolená za odpracované dny náleží zaměstnanci, který nemá nárok na dovolenou podle předchozího bodu; za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce mu náleží jedna dvanáctina dovolené za kalendářní rok;
- dodatková dovolená, zvláštní dodatková dovolená a další dovolená vzniká zaměstnanci, který vykonává práci za ztížených podmínek.
K zajištění kázně při práci jsou v zákoníku práce stanoveny základní povinnosti zaměstnanců (pracovat svědomitě a řádně podle svých sil, využívat pracovní dobu, řádně hospodařit se svěřenými prostředky, dodržovat bezpečnost práce apod.).
Vedoucí zaměstnanci jsou dále povinni řídit, kontrolovat a pravidelně hodnotit podřízené, vytvářet příznivé pracovní podmínky, zabezpečovat dodržování právních předpisů atd.
Zákoník práce se blíže rozvádí v provozním řádu, (který je závazný pro všechny zaměstnance i zaměstnavatele) vždy však v souladu s právními předpisy.
Péče o pracovníky
- vedle mzdy představuje vytváření podmínek:
o pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci (poučují, jak se chránit pře úrazem; vybavují ochrannými pracovními pomůckami; provádí na pracovišti opatření vedoucí ke snižování hlučnosti, prašnosti atd.);
o pro zvyšování kvalifikace (zřizováním odborných knihoven; zajišťováním kurzů, odborných stáží atd.);
o pro využití mimopracovní doby k odpočinku (budují a provozují rekreační a sportovní zařízení nebo poskytují finanční příspěvky).
Péče o pracovníky ze strany státu představuje:
- vytvoření podmínek pro vzdělání organizováním výstavby škol a ostatních vzdělávacích a výchovných zařízení;
- vytvoření možností odpočinku po práci, stanovením délky pracovní doby, dovolené na zotavenou;
- organizaci sociálního zabezpečení, která zahrnuje pojištění na důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti;
- organizaci zdravotnického zabezpečení – ošetření lékařem při nemoci nebo úrazu, pobyt v nemocnici, léky atd. – prostřednictvím zdravotního pojištění;
- pomoc při hledání zaměstnání a hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti – prostřednictvím úřadu práce;
- organizaci rekvalifikace k získání nových znalostí a dovedností, návyků – umožňuje pracovníkovi najít nové pracovní uplatnění;
Na financování péče ze strany státu se podílí pracovník placením daní a účastí na zákonném sociálním a zdravotním pojištění. Výše daní a pojištění je stanovena zákony. Ze mzdy se odvádí:
- daně na příslušný finanční úřad;
- sociální pojištění na příslušnou správu sociálního zabezpečení;
- zdravotní pojištění na zdravotní pojišťovnu, u které je pracovník registrován.