43. hodina Psací a rýsovací potřeby
43. hodina Psací a rýsovací potřebyInkoust
je tekutá psací látka obsahující pigment (nerozpustný ve vodě), nebo barvivo (rozpustné ve vodě), na podklad se nanáší pomocí brka, štětce, či pera.
Historie inkoustuAž do počátku 19. století si inkoust vyráběli písaři sami, jeho kvalita byla proto rozličná. Jednalo se většinou o duběnkový inkoust, který se skládal ze 4 základních složek: 1. extrakt z duběnky (útvar na listu dubu, vytvářený larvami žlabatek, obsahuje tanin a kyselinu gallovou), 2. vitriol, 3. arabská guma, 4. tekutina (voda, víno, pivo, ocet). Inkoust vznikne až po reakci se železnatými solemi, které ale způsobují „rezavění textu“, až jeho úplné „propadnutí“ - vyleptání papíru. Příměs mědi pak zase způsobuje zelenání textu.
Když začaly být ptačí brky nahrazovány ocelovými pery, nastal problém, neboť duběnkový inkoust kvůli obsaženému síranu železnatém ocelová pera leptal. Bylo proto nutné nahradit duběnkový inkoust novým druhem. Začal se proto vyrábět kampeškový inkoust (extrakt modrého dřeva kampeška+ chroman draselný), jehož barva byla fialově černá. Jeho nevýhodou však bylo, že byl poměrně snadno odstranitelný.
Ve 20. století pak vznikaly rozličné druhy inkoustů.
Druhy inkoustuHistorické inkoustyDuběnkový inkoust : Organokovová sloučenina vzniklá reakcí taninu a železnatých solí, byl hlavním inkoustem používaným od 12. stol po 19. stol. Inkousty na bázi sazí Nejstarší inkousty, mezi které patří čínská tuš.
Inkoust sépie
Inkousty z anorganických látek Například inkoust z rumělky.
Druhy psacích a rýsovacích potřeb
Korekční pera a rolery
Kružítka, zmizíky, Modelovací hmoty a tvořítka
Kuličková pera, propisovací tužky
Mikrotužky, obyčejné tužky: grafitové /plastové, gumové, ovocné a pod/
Pravítka, trojúhelníky, úhloměry, šablony
Pastelky, voskovky, fixy, popisovače, zvýrazňovače
Pera: plnící, kuličková, gelová, keramická
Pryže mazací, ořezávátka
Tuhy: grafitové, kružítkové, mikrotuhy Uhly
Křídy: školní, chodníkové
Barvy: olejové, temperové, vodové, ostatní a další
Až do počátku 19. století si inkoust vyráběli písaři sami, jeho kvalita byla proto rozličná. Jednalo se většinou o duběnkový inkoust, který se skládal ze 4 základních složek: 1. extrakt z duběnky (útvar na listu dubu, vytvářený larvami žlabatek, obsahuje tanin a kyselinu gallovou), 2. vitriol, 3. arabská guma, 4. tekutina (voda, víno, pivo, ocet). Inkoust vznikne až po reakci se železnatými solemi, které ale způsobují „rezavění textu“, až jeho úplné „propadnutí“ - vyleptání papíru. Příměs mědi pak zase způsobuje zelenání textu.
Když začaly být ptačí brky nahrazovány ocelovými pery, nastal problém, neboť duběnkový inkoust kvůli obsaženému síranu železnatém ocelová pera leptal. Bylo proto nutné nahradit duběnkový inkoust novým druhem. Začal se proto vyrábět kampeškový inkoust (extrakt modrého dřeva kampeška+ chroman draselný), jehož barva byla fialově černá. Jeho nevýhodou však bylo, že byl poměrně snadno odstranitelný.
Ve 20. století pak vznikaly rozličné druhy inkoustů.